Kometa 17P Holmes (2007 - megaoutburst) Datum : 2007-10-27 Čas : 0:00 - 0:19 UT Místo : Německo, Šumava, pod vrcholem Arber za hraničním přechodem Železná ruda (cca 1300 metrů nad mořem) Přístroj : RLN 253/1200 Zvětšení : 133x Teplota : cca 2 °C Podmínky : 10 -------------------------- Datum : 2007-10-27 Čas : 20:41 - 21:02 UT Místo : cca 3 km východně od vesnice Čelákovice (východně od Prahy) Přístroj : RLN 253/1200 Zvětšení : 133x Teplota : cca 0 °C Podmínky : 7 (mlha) Poznámka: JASNO JE ZA LESEM (článek byl uveřejněn na EAI - http://astro.sci.muni.cz) ========================================================================== Kometa 17P Holmes se díky svému superoutburstu, ke kterému došlo v průběhu středy 24. října 2007, stala prakticky ze dne na den objektem číslo jedna pro mnoho astronomů i fotografů. Není se čemu divit. Současné snímky z internetu ukazují kometu jako jeden z nejpodivnějších objektů na obloze. A fakt, že kometa zjasnila více než půlmilionkrát během několika hodin, je vskutku zarážející. Nad územím České republiky se bohužel meteorologická situace nevyvíjela nijak pozitivně. Během outburstu byla nad naším územím protrhaná oblaka jen lokálně a na velmi krátko. Další dny navíc mrholilo a nízká oblačnost, zdá se, byla udržovaná na hranicích českými pohořími, takže jedinou šanci kometu spařit jen pár dní po outburstu bylo vyjet za hranice. Podle meteorologického modelu ALADIN takových možností bylo pro pátek 26. října 2007 hned několik. Podle dalšího vývoje jsme se s Daliborem Hanžlem rozhodli zamířit k jihozápadním hranicím, kde se takřka po překročení hraničního přechodu v Železné rudě měla nízká oblačnost protrhat a v oblasti asi několika desítek kilometrů za hranicemi měla být obloha naprosto čistá, jen místy narušená vysokými cirry. Ukázalo se, že model ALADIN nelhal a uskutečnit tento výjezd byl vskutku vynikající nápad. Z Pardubic jsem vyrazil v pátek kolem 17. hodiny a s Daliborem jsme se sešli před nádražím v Havlíčkově Brodě jen pár minut po osmé. Pak už hurá po dálnici přes Prahu, Plzeň a přes Klatovy do západního cípu Šumavy, který nás uchvátil nejen krásnou krajinou, ale prvními pohledy na skutečně jasnou oblohu a intenzivním měsíčním svitem. Kolem jedenácté noční jsme už stáli u česko-německé hraniční kontroly, kde nás paní celní měla mírně za blázny, když zjistila, že jedeme pozorovat vcelku nalehko. Jen pár kilometrů dále se už otevírala překrásná horská krajina s nočními sněhovými pláněmi a jasná obloha nás naplňovala pocitem nedočkavosti. Nebylo se čemu divit, neboť kometa byla vysoko nad obzorem, takřka v nadhlavníku, takže i přes jasnou oblohu ji během jízdy v autě nebylo možné spatřit. Ihned jsme zvolili lokalitu poblíž vrcholu Arber (asi 5 km od hranic; s výškou 1456 metrů na mořem). Ukázalo se, že nebylo ani nutné vyjíždět až nahoru, neboť pod lanovkou se nacházela rozsáhlá parkoviště a nedaleko u silnice veliká odpočívadla s překrásným výhledem k obzoru (což pro nás ani nebylo nutné při stávající výšce komety nad obzorem). Jakmile jsme tam zastavili a otevřeli dveře auta, naše pohledy mířily jediným směrem. Kometa byla tak jasná, že nebylo možné zaváhat (i když pravda – její poloha spolu s její vysokou jasností vytvořila matoucí vzhled souhvězdí Persea, v němž se nacházela). Dalibor ihned sestrojil a ustavil svůj 0.25m reflektor, na kterém začal pořizovat různé sekvence snímků komety. Samozřejmě by byl hřích nepokochat s jejím vzhledem přes okulár, takže po dokončení první sekvence jsme se rozhodli podívat se na kometu i vizuálně. Musím uznat, že i když jsem tvar komety znal již z nepřeberného množství fotografií na internetu, její vzhled mě překvapil. Kometa měla kontrastně jasné, téměř stelární jádro, ze kterého se odpojoval jakýsi kužel slabší části komy. Celé jádro pak bylo „zabaleno“ do jakéhosi kokonu, který z vnějšku obklopovalo slabé nazelenalé halo. Vypadala jak perla. Vybaven videokamerou jsem se okamžitě rozhodl kometu i natočit na video a ani tento můj krok mě nezklamal. Další desítky minut pak patřily různým fotografickým pokusům, a to nejen v souvislosti s kometou. Například při pořízení širokého panoramatického snímku s použitím větší (15-ti vteřinové) expozice byl svět na fotografii okolo nás jak ve dne. A to všechno jen díky opravdu intenzivnímu měsíčnímu svitu. Kolem třetí hodiny se však začaly podmínky markantně kazit a ani kometu nebylo možné pořádně zaostřit (i přes její polohu v nadhlavníku). Při pohledu okolo nás jsme zjistili, že se zvedá velmi hustá mlha, takže bylo víceméně jasné, že tímto pozorování končí. I přesto jsme však balili s úsměvy na tvářích, neboť takový pozorovací zážitek v tak krásném přírodním kraji jsme již dlouho nezažili. To dokazuje i pohled na mlhou obtékanou horu Arber, na jejímž vrcholu se nachází dva radary. Být amatérský astronom má i své mouchy, co se týče specifických požadavků. I když jsme pozorování na německé straně Šumavy ukončili 27. října 2007 kolem 3. hodiny ráno a jen pár kilometrů zpět, v Železné rudě, bylo mnoho (i levných) ubytoven a penzionů, nám bylo souzeno se vyspat v autě. Koneckonců, který majitel penzionu by byl schopen vstát kolem 4. ranní a ubytovat nás na den s tím, že už večer odjedeme pryč. Kolem deváté hodiny jsme vstali a zamířili opět do centra městečka hledat možnost elektřiny, občerstvení a připojení se na internet. Jak se potom ukázalo, Železná ruda nám nabídla mnohem lepší možnosti. Vůbec celá pozorovací lokalita o kousek dál za hranicemi se nám zalíbila. Vzhledem k nepřízni počasí jsme začali vymýšlet varianty o pokračování naší expedice, neboť jen tak se vrátit se nám nechtělo. Dopoledne jsme tedy strávili v kavárně, kde jsem si dal snad tu nejlepší horkou čokoládu v životě, poté jsme se přesunuli do místní herny a ta nás mile překvapila zajímavou výsadou – bezdrátového internetu zdarma. Celé odpoledne jsme tedy zpracovávali snímky z předchozí noci (tedy hlavně Dalibor, já jsem pouze za jeho zády souhlasil či nesouhlasil s jeho úpravami). V průběhu dne se nám začal objevovat nejnovější meteorologický model ALADIN na další noc, ze kterého bylo patrné, že obloha tady na jihozápadě nás už jasným nebem nepohostí. Naopak, ač je to ironie, nejlépe mělo být na trase mezi Plzní a Prahou, kudy jsme se chtěli vracet. Rozhodli jsme se tedy ještě do 6 hodiny večerní sečkat, jak se situace vyvine a vyrazili jsme ještě na malou objížďku včerejší německé horské lokality. Na celnici se opět udivovali nad tím, co to vlastně leží za podezřelou černou rouru na zadním sedadle. Po krátkém přesvědčování nás přeci jen pustili a tak jsme mohli nerušeně projet nejbližší kraj místního přírodního parku, který se kromě tolik vychvalované oblasti pod vrcholem Arber honosil dalšími vrcholy, podle všeho bezproblémově přístupnými i pro osobní automobily (pravda – v zimních měsících by se asi kvůli valné sněhové pokrývce cesta sem ani nevyplatila). Když jsme se vrátili, herna se již rozjížděla k nočnímu provozu. Dalibor tedy oživil počítač, internet a informace na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu nám dali jasně za pravdu, že je nutno jet pryč. Upřímně šance na zastihnutí jasného nebe už nebyly nijak příznivé. Po sedmé večerní jsme se tedy definitivně rozloučili s krásným jihozápadním krajem a hnali se pokud možno co nejrychleji na dálnici Plzeň – Praha – Hradec Králové, kde měl Dalibor přes Martina Lehkého domluvený nocleh v pozorovacím domečku. Osobně jsem předpovědnímu meteorologickému modelu ani nevěřil, neboť při vzpomínce na ten internet se mi stále před očima zjevovala ta hrůzostrašná oblačnost nad střední Evropou. Dalibor byl daleko optimističtější a jeho slova „Tak tady by už měla být vidět na obzoru jasná obloha“ mě tak i tak nutila koukat se z okna ven. Na cestě do Plzně se sice párkrát objevila stříbřitě nasvětlená oblaka (jakoby jimi prosvítal měsíční svit), ale mnohokrát šlo jen o odraz světla z přebytečně zářících reflektorů, které nesvětlovaly různé historické památky, o nízkou oblačnost. Po příjezdu do Berouna se ale skutečně začal zjevovat matně Měsíc a před Prahou se záhy zcela vyčistilo. Začali jsme tedy hledat možnost pro pozorování, jenomže to už jsme byli příliš blízko hlavního města, kde mlha rozptylovala oslňující zář od rušivých světel velkoměsta. Zavolal jsem tedy své mamince, která v té době byla u internetu a ta nás ujistila, že jasná obloha je takřka až u Poděbrad. Dalibor tedy šlápl na plyn a do půl hodiny jsme už projížděli vesničkami poblíž dálnice Praha – Hradec Králové. Za Čelákovicemi se nám podařilo najít výpadovku kousek od nějaké elektrárny, kde krom jednoho policejního auta nejelo vůbec nic. Okolo byla jen rozsáhlá pole a rušivý světelný koláč nad Prahou rušil pouze nad západním obzorem. Jediným velkým problémem byla hustá a místy vysoká mlha. Přesto jsme zastavili a ihned začalo rychlé sestavování montáže s reflektorem 0.25m. Kolem deváté noční začalo pozorování. Prvně jsem zamířil triedr k Měsíci. Hned poblíž – východním směrem – ležely Plejády. I když to nebyl zrovna ta nejlepší měsíční fáze, bylo by možné jen pár hodin na to sledovat zákryt Plejád. Nás však zajímala hlavně kometa. Ta už byla bezpečně vysoko nad horním okrajem mlhy. V triedru byl oproti předchozí noci znatelný důsledek expanze komy. Ihned jsem pořídil odhad jasnosti a odhad celkového průměru komy. Jasnost, zdá se, byla takřka nezměněná oproti včerejšku, ale koma asi 1.5 krát větší! Jakmile Dalibor dokončil sekvenci deseti 20-s expozic, vyměnil fotografický nástavec za okulárový a já jsem tak mohl při 133 násobném zvětšení pořídit kresbu. Pokusil jsem se ji vytvořit v poměru 1:1 oproti včerejšku, aby byla patrna změna jejích rozměrů. Poté Dalibor opět vyměnil nástavce a pokusil se o sekvenci širokoúhlých záběrů. Pohled okem však byl naprosto fascinující – kometa se totiž přibližuje k Mléčné dráze, takže okolo ní ležely i různě jasné hvězdy. Přímo v komě se mi podařilo vidět jen jednu opravdu slabou. Bohužel asi po dvou hodinách se mlha zvedla příliš vysoko a nás navíc začala sužovat opravdu velká zima (už při zákresu jsem měl problémy). Takže jsme vše pomalu zabalili a vyrazili domů. Hustá mlha nás mnohdy lstivě klamala. Byla nebezpečná jak na dálnici, tak i mimo ni. Několikrát jsme i minuli hledané odbočky, protože prostě nebyly vidět. Kolem nedělní jedné hodiny ranní jsem už ale vystupoval z Daliborova auta před vchodem svého pardubického domova a hádám, že Dalibor byl v Hradci jen o půl hodiny později. Nejraději bych jel s ním a hledal jasnou oblohu i z neděle na pondělí, avšak učení se mi už kupilo nad hlavu a hned v pondělí mě čekala písemka. Takže ... ---------------------------------------------------- Na závěr přikládám svá pozorování komety 17P Holmes: ---------------------------------------------------- 2007 Oct. 27.00 2.1 2.0’ (Arber, Germany, naked eye) 2007 Oct. 27.01 2.2 4.7’ (Arber, Germany, binoculars 10x50) 2007 Oct. 27.86 2.1 3.0’ (Celakovice, Czech republic, naked eye) 2007 Oct. 27.87 2.3 6.3’ (Celakovice, Czech republic, binoculars 10x50)