Nice astronomy and or night sky above Seč reservoir in 2005

(article in Czech, but observations in English)

Jako každé prázdniny i tyto jsem prožíval, před maturitním ročníkem, na líbezných březích vysočanské Sečské přehrady. Mí rodiče tam vlastní chatu, rád tam jezdím, jak jen můžu. Nabízí mi vše – tamní příroda se nachází v jihozápadním okraji středorepublikových Železných hor a prokládá se veskrze v nadmořských výškách okolo 500 – 600 metrů nad mořem.

Chatu máme hned u břehu – když ji děda stavěl, držel se právní normy o minimální vzdálenosti od břehu činící 50 metrů. Takže ať se zuří bouře, nebo vlaje mírný vánek, mám z oken čirý a romantický pohled na každodenní různorodou tvář Seče. Díky řečené nadmořské výšce se také mohu chlubit výbornými pozorovacími podmínkami, které bohužel kazí místní „lákadla“ – tři diskostřediska (nejbližší je v Seči), z nichž se noc co noc tyčí naprosto zbytečně oslnivý světelný kužel, mávající neznámoúčelně kamsi do nebes.

Během prázdnin se bohužel počasí extrémně zhoršilo oproti minulým letem, což rozhodně nebyl lokální efekt, ale pomalá změna klimatu v Evropě, platí-li stále teorie, že stojíme jako lidstvo před novou dobou ledovou. Zkrátka, letošní počet mých bezměsíčných a zcela jasných nocí byl nízký. Nicméně, dovolte, rád bych se s vámi podělil o několik astronomicko-romantických zážitků nejen během prázdnin.

April 2, 2005; Zodiacal light Prvý z mých snů byl odjakživa spatřit na Seči zodiakální světlo. Tisíce meziplanetárních částeček odrážejících sluneční světlo v rovině ekliptiky, jenž ze Země vypadají jako stříbřitý, možná nazlátlý kužel „trčící“ do výše někdy až 20° nad obzor. Potřeba k tomu je jen čistá obloha (neozářená městem), vysoký kopec a volný večer kolem jarní rovnodennosti, kdy po západu Slunce ekliptika s obzorem svírá největší úhel. Zodiak, jak se mu lidově říká, se potom promítá do zimních souhvězdí zvířetníku (Beran, Býk a Blíženci), odkud přebral též své pojmenování. Podobně to lze sledovat i během podzimní rovnodennosti – ráno před slunečním východem (zodiak je ve Lvu, Raku a Panně).

Vyrazil jsem autobusem do Železných hor těsně po západu Slunce. Byl to rudý západ; takový ten, co nepředvídá příliš pěkné počasí. Ale tentokrát se ta předzvěst moc nepodařila. Krásná tmavnoucí obloha ožívala pod vládou jasného Jupitera a autobus pomalu nabíral kopce. Cítil jsem nadšení každý miniaturní okamžik a u toho mi hrály v uších balady od Roxette.

Autobus zastavil, já vyskočil a šupem vyrazil přes sečské vzdělávací centrum k hrázi a odtamtud na Ústupky k chatě. Na zádech s batožinou mi bylo upsáno zdolávat kopce po čtyř-kilometrové cestě . Když jsem se vnořil do lesa, neviděl jsem nic; kráčel jsem poslepu s baterkou pro případ auta kolem projíždějícího. Jen pohled vzhůru byl zvláštní - stromy u okraje silnice uzavíraly nad hlavou výhled a vytvářely jen úzký pruh jako průzor k vesmíru. Vypadalo to strašidelně – špice stromů jako tmavé zhrzelé prsty čarodejnic drápající se do výše. Každopádně v ten okamžik se mi už do emocí pesimismus nevešel.

Poslední půlkilometr mi utekl, když došlo ke kýženému okamžiku. Vystoupil jsem vedle cesty za okrajem lesa na pole. Vlastně je to jen další větší kopec (583 m n.m.) bez příjezdové cesty a s krásným rozhledem do krajiny.

Vystoupl jsem až na vršek a konečně se rozhlédl. Malá města, možná velká, se ukrývala blekotající se v nočním utru. A pak ten skvost. Lapal jsem po dechu. Od těch měst se na západě táhl vzhůru po Beranovi a Býku krásný nazlátlý kužel, jehož barva výš přecházela ve stříbrnou. Vypadalo to jako symbol, okno kamsi pryč. Pole mělo ještě sněhové plošky, vypadalo to tak prokresleně. Tu spadl kapkovitý meteor a ten Orion...jako obrovitý motýl; Betelgeuze narudlá, podobná ohni z dáli.

Pustil jsem si píseň Let me be the one od Sashy a vlevo mě zrovna překvapilo světlo. Bílé reflektory. Jen jsem mávl rukou, otočil se k západu a dál se kochal. Přehrada byla tak klidná – dole mezi stromy pod zářícím hotelem se skrývala; voda tichým tokem řeky plula dál ve směru větru.

Ta zář reflektorů se zjevila na druhé straně – vpravo; v místech, odkud jsem vyšel z lesa. Silnice totiž vede kolem tohoto pole a kdo chce na Ústupky, musí ho objet. při bližším pohledu mě píchlo v srdci – houkačky, majáčky, já stojím na soukromém majetku! Ohlížím se zpět a zas na veřejné činitele. „Páni polísmeni“, říkám si a lehám do trávy. „Polísmeni“ mizí v lese. Stejně je to zvláštní úvaha – při pohledu na tmavě horskou oblohu, Orion, zodiak – vždyť v ten okamžik je dění tady, na pevné zemi, ta trávě i ve světě tak nicotné. Kdyby jen mi zaklepali na rameno ti „úžasňákovic páni polísmeni“, asi by mi to podruhé bylo úplně jedno.

May 28 and July 4, 2005; Comets C/2004 Q2 and 9P Tempel 1 Koncem třetího ročníku prožitého na mnou už ne tolik oblíbeném Technickém Lyceu v Pardubicích, kdy byly známky již zhruba zahlazeny k dobrému, jsem vyrazil s otcem na chatu na víkend. Význačná je tam vůně, jarní stromy prokládají svým aroma přízemní oblasti Ústupek. Květnové a červnové noci jsou velmi světlé, ale hvězdy přesto bojovně září.

28. května 2005 jsem namířil dalekohled (RL, 0,25m f5, zv. 66x) k jihozápadu, nízko nad obzor do souhvězdí Panny, kde jsem později našel mírně „roztřepenou“ slavnou krátkoperiodickou kometu 9P Tempel 1. Mé pozorování bylo oceněno opětovným pohledem – při posunutí dalekohledu mírně východně jsem na jeden okraj „nacpal“ kometu a v druhé části se najednou zjevila galaxie NGC 4665 (10,5 mag). Krása.

	Information about sketch of comet 9P Tempel: Date: May 28, 2005; time: 22:19 – 22:36 UT, telescope: RL 0,25m f5, amp.66x; location: Seč, Ústupky, beach; seeing: 8/9; temperature: 21,1°C

Stihl jsem se ještě otočit do oblasti Honících psů, kde se nacházela již slabá nevýrazná lednová vlasatice C/2004 Q2 Machholz. Měla mezi desítkami hvězd v okolí krásný vzhled rozmlženého koláčku, doširoka rozepřeného v poli. Dále pak jasné jádro a při delším pohledu dramatickou podobu díky dvěma chvostům. Vál příjemný vánek a hladina vody zrcadlila veškeré dějstvo tam nahoře. Co si ale vzpomínám víc, kolem chaty pořád kroužil pták s velkou hlavou. Tříštivě halekal a nadával. Vtom nad hlavou prolétl netopýr. Ohlédl jsem se za ním a jakoby byl ukazatelem, přímo ve směru letu při pohledu vzhůru jsem spatřil na hvězdném koberci jakési světlé a protáhlé řasy táhnoucí se od západu přes severní, skoro zenitovou oblohu. Na východě pak některé slabší kusy „protínaly“ Mléčnou dráhu. Nebyly po celé obloze, jen po kouskách v těchto místech. Zcela evidentně šlo o svítící oblaky.

	Information about sketch of comet C/2004 Q2 Machholz: Date: May 28, 2005; time: 23:14 – 23:23 UT; telescope: RL 0,25m f5, amp.66x; location: Seč, Ústupky, beach; seeing: 8; temperature: 20,9°C

4. července 2005 v ranních hodinách (okolo 8. hodiny našeho času) měl měděný impaktor vrazit do jádra Tempelovy komety. navečer natěšen a připraven jsem podlehl zklamání – přišla ošidná fronta a s ní oblačnost bez průzoru. Navíc samotná kometa (již asi o 1 mag jasnější po srážce) se nacházela velmi nízko nad obzorem. Trvalo mi, než jsem následující den vyhledávání vzdal, ale musel jsem. Takže 3. července to bylo naposledy, co jsem kometu spatřil.

Ten pták s velkou hlavou byla sova. Nevím, odkud přilétla, a nevím ani proč. Vím jen, že od té doby mě provázela celé prázdniny svými průlety nad hlavou, skoro mezi hvězreservoiri; ráno, když jsem chodíval na ryby nebo večer, když mě tělo táhlo na půlnoční koupel v přehradě před bouřkami.

End of June, July 6, 2005; Witch's Broom Nebula NGC 6960 in Cygnus Zatímco táta nadával, že po zahradě ryje krtek, já zas bědoval na krutou předpověď počasí. Přesto jsem ještě v posledních červnových dnech podléhal kouzlu vzdálených objektů v Mléčné dráze. Jak jsem tak ten jeden víkend brouzdal dalekohledem (RL 0,25m, f5), napadlo mě na okamžik opustit krásky-komety a pohlédnout do Labutě na věhlasnou řasovou mlhovinu NGC 6960, jenž je zbytkem po supernově, která vzplála asi před 50 000 lety ve vzdálenosti kolem 2500 světelných let. Nebyl to ten svět, co znám z knížek, ale realita je někdy přívětivější, než se čeká. Skutečně jsem narazil na hvězdu 52 Cygni (4,2 mag), u které se má západní část komplexu nacházet. A opravdu se od hvězdy táhl jemný vláknitý proužek mlžky směrem dolů (převrácený obraz). Byl světlý, nepříliš výrazný a pak zmizel. zatáhlo se. Toužil jsem si ji nakreslit...

Přišel červenec, konečně volno a první krásná jasná noc bez Měsíce (6.-7. července). Takže jsem popadl tužku, kroniku a kreslil. Celou hodinu.

Víte, jak vlastně vypadá ta mlhovina? Říká se, že jako nitě, provazy, podle názvu i mořské řasy. Mně ale připomíná něco úplně jiného. Jak by ne – tady na Seči; připomíná mi vlny. Jako když v noci fouká, někdo si představí moře. A přitom v dáli svítí chudě baráček, jehož světlo se o ty vlny odráží. Na moři je to maják ten chudý baráček. Tak to je řasová mlhovina NGC 6960 v Labuti.

August 2005, Perseids Letní slzy svatého Vavřince skončily mírným fiaskem. Počátkem srpna jsem se potil při teplotních rekordech na lodi, jak jsem se svou novou kamerou natáčel pod sečskou zříceninou Oheb obrovské tolstolobiky. Přátelsky se opalovali spolu s amury na hladině mírně rozfoukané vody, pod jejich těly bylo dno přes dvacet pět metrů hluboko. Stejně občas smýšlím, co tam na dně v té tmě a při obrovském tlaku žije. Prý (podle potápěčů) obrovské štiky, bájní sumci obrostlí mechem, možná i věcné poklady.

Zatímco svatý Vavřinec občas uronil slzu, aktivitou se prozradil ještě druhý roj – delta Aquaridy. Během tří dnů (31. července, 1. a 2. srpna) jsem spatřil tři skutečně jasné bolidy, letící evidentně z tohoto směru. Ryby totiž pořád nebraly, občas jsem i usínal, a v tom mě takový bolid probudil ...

	Information about sketch of bolid trajectory: Date: August 5, 2005; time: 20:13 UT; location: Seč, Ústupky, beach; seeing 9; temperature about 15°C; orange color, trace-duration 5s

Skončil prvý týden srpna a počasí se tradičně zhatilo. Už žádní tolstolobici, jen vítr; žádné krásky na plážích, jenom mokrá tráva a šedá obloha. Noci jsem trávil na rybách pod mlhou a jen si domýšlel, jak v letním trojúhelníku prolétá bolid; tiše sviští ohromnou rychlostí a ozařuje krajinu.

Druhý týden se poštěstilo, sice ne napořád, ale noci byly jasné. A Perseidy sílily.

8. srpna 2005 jsem vyrazil s Renatou Křivkovou navštívit Vaška Knolla na táboře (pořádaném DDM Delta, Pardubice) nedaleko krkonošského podhůří v malebné kotlince ve vesnici Svatá Kateřina. jen o pár kroků přes lesy a kopečky byl výhled na vysoko se tyčící Černou horu.

Navečer jsme uskupili okolo sebe několik mladých zájemců, popadli spacáky, Vašek stopky a lehli jsme si k místnímu rybníčku, který ležel z poloviny u kraje bohatého lesa. Proto byl výhled k vesmíru velmi omezený, ale na četnost meteorů to stačilo. Mezná hvězdná velikost v zenitu dosahovala 6,8 magnitudy a děti, ač ráno brzo vstávaly, měly zážitek na celý život. Já taky (viz tabulka pozorování Perseidů).

O čtyři dny později se opět ocitám na chatě. Můj otec zrovna pořádal s přáteli, s nimiž si užíval krásných středoškolských let, velikou oslavu jejich padesátin. Každý ze tří přátel chtěl Perseidy vidět, jenže divadlo se nekonalo. navečer jsem se poctivě připravil, lehl si na pláž a ještě Měsíc nezapadl, když ho pohltila ze západu ženoucí se studená fronta. Mezná hvězdná velikost se dramaticky změnila (nejdříve na 5 mag a poté rychle na 0,5 mag) a trhliny v mracích (mhv i 3,9 mag) byly menší a menší. Pár meteorů padlo, ale po dvou hodinách dramatických změn počasí rozhodlo o osudu divadla. Zatáhlo se a já usnul, probudil mě až déšť a vichr do tváře.

Snad jako náhrada mi přišel další den. Musel jsem se sice věnovat i otcově návštěvě, ale těch pár chvil jsem slíbil ve víru humorné konverzace mým přátelům – místním chatařům. Ti se rozhodli pokořit nějaký ten úlovek z řad velechutných candátů. Stejně nic nechytili. Strnutí v nás však způsobilo něco jiného. Z jihu nízko nad obzorem se náhle probudilo bíle pomale letící světélko a extrémně zjasnilo (22:19 SELČ). Plulo skoro přes třetinu oblohy jako jasný pomalý meteor. Zlomilo můj dosavadní rekord – mělo „jen“ asi -1,5 mag, ale letělo celých 8 sekund! (Od doby, co jsem to začal počítat, takže i déle.) V duch mi křičely myšlenky typu „Zhasni! Shoř! Vybuchni!“ Nakonec skutečně Zhasl – asi 3° nad obzorem. Rozrušení přátelé pouze zhluboka dýchali a jeden z nich, Martin, polokrutě prohlásil: „Ty vole, to bylo na Prahu...“

Observation of Perseids 2005 HERE.

August 30, 2005; Mars Konec srpna mi se poštěstil alespoň rybí aktivitou. Konečně začali brát kapři. A jací! Celý týden jsem chodíval brzy ráno, často do mlhy nebo rosy. Vstával jsem před čtvrtou ranní, kdy se smí začít chytat a milovně jsem vždycky sledoval ranní rozbřesk. Jak tma ustupuje na západ, jak ptáci začínají pět, jak občas voda klidná zmizela pod rozvířenou tváří. Nebo jak hvězdy slábnou do poslední – často to bývala Vega z Lyry nízko nad severozápadním obzorem. Občas ještě padl nějaký bolid, přelétla ISS a já u toho tahal kapra. Okolní rybáři si snad jen klepali na kebule – co je to za blázna, když místo na prut čumí do nebe, kde nic není. Jenže ono bylo. Mars. Ten jediný přetrval boj o výdrž před oslnivým sluncem, jež bylo nevysoko nad obzorem. Viděl jsem ho ještě do osmé hodiny, podle čirosti nebe i déle. Pak začal pařák (den co den), ovšem to už jsem býval zpátky u chaty s úlovkem. Jednou mi to už nedalo, přeci jenom jsem na počátku července Mars kreslil (byla to ta noc, kdy jsem zakresloval NGC 6960 – Řasovou mlhovinu v Labuti). Tak jsem se k tomu opět odhodlal. To byste nevěřili, co člověk rybář-astronom prožívá v jednom kuse napětí. Nahodit návnadu, zaseknout na druhém prutu rybu, vytáhnou, pustit, nahodit, chvilku pozorovat a jen dám oko k okuláru, už mi zase očko na vlasci u prutu signalizuje záběr. Co by člověk stihl za pět minut, dělá půl hodiny.

Když jsem opět šťastně dolovil a nepřišel kupodivu jiný rybář, přilétla zase ta sova. Vždycky jsem si myslel, že je to jen noční pták. Ale tahle ne – ohromná hlava mně prosvištěla za ušima a sova zašustila do stromů ve snaze přistát. Šel jsem do toho lesíka a koukám, hledám – už ji vidím. sedí vysoko jako huňatý balvan a co víc – kouká se přímo na mě. Nevím, v tuhle chvíli, co to znamená, každopádně je to symbolické. A jak tak po dlouhém pohledu tápu zpět k prutům, přebírám si tu vzpomínku, vidím další skvost – jako u Ježíše apoštolové stálo 12 jedlých hub okolo jednoho pařízku pod stromem té sovy. Jen pár metrů a zamaskované byly listím. K tomu už není slovy co říct.

	Information about sketch of Mars: Date: August 30, 2005; čas: 4:09 – 4:21 UT; telescope: RL 0,25m f5, amp.192x; location: Seč, Ústupky, beach; seeing: 8; temperature: 14,3°C

Jen tak A na závěr astronomie z trochu jiného koutku. Nechci se již opakovat, co bylo vidět a co ne, kdy se zatáhlo a jestli to bylo výjimečné. Spíš se jen zeptám sám sebe: Když zrovna není obloha plná překvapení nebo když jsem nadmíru unavený a podléhám depresím, co mi může víc pomoci?

Tolikrát jsem popadl diskmena, oblékl se nepříliš teple a jen tak vyšel až na vysoký kopec nad chatou, kde jsem v dubnu sledoval zodiak. pak jsem se zastavil, vzhlédl vzhůru, nebo si lehl do trávy, ruce zkřížil za hlavou a třeba celé hodiny se jen koukal. Jen tak. Ono to mnohochtivého astronoma nenapadne, jenže koukat se celé hodiny na oblohu bez dalekohledu je úplně jiná filosofie. Máte po ruce jen sami sebe, z rukou ždímete vodou z orosené trávy a nikdo vás nedeprimuje. Perete se jenom vy a vaše myšlenky o všem, o všech problémech a názorech, až se nakonec uvolníte a ty problémy zmizí. Otočíte hlavu doleva, kde nad sousedním polem blikají vzdálené bouřky, pak doprava k zapadajícímu srpku Měsíce a pak nahoru. Máte pocit, jakoby jste se právě našli v tom nekonečném vesmíru a při vší té životní honičce, která vede k vaší rozpolcenosti, jste teď našli to své skutečné „já“. Věřte nebo ne, ale takhle se koukáte mnohem hloub do vesmíru než s pomocí toho nejmodernějšího, co existuje. Kocháte se. Prostě jen tak a celé hodiny. To je lék! Blaženě se usmíváte, tiše nebo nahlas. Ono to je stejně jedno, když vás nikdo nevidí a neslyší.

Skončí píseň, tak vstanete vyléčen, či vyléčena, oprášíte si kalhoty a chcete jít. Stejně vás to ještě donutí několikrát se ohlédnout; možná padne na té černé, diamanty poseté obloze meteor. Možná spatříte Iridium, ale budete-li si chtít vzpomenout na vašeho uhlavního nepřítele, nevybavíte si ho. Vyšli jste totiž jen tak a jen tak jste všechno zapomněli ...

Zdroje:
Software Skymap Pro 8, C. A. Marriott, 1992-2001
Astronomie 1, D. H. Levy, 1999, Praha